Act 4 | CzeCSP | STEP | Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové

Acts 4

Petr a Jan před veleradou

1 Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel ^{▼▼5,24; L 22,4} chrámové stráže a saduceové ^{▼▼5,17; 23,6; Mt 3,7} 2 a hněvali ^{▼▼13,45; 19,23} se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení ^{▼▼ř.: vstání} z mrtvých. 3 Vztáhli na ně ruce ^▼▼21,27 a vsadili je do vězení ^{▼▼5,18; 8,3; 12,5; 16,23; 24,27; L 21,12; 2K 11,23; Fm 1,13; Zj 2,10} do druhého dne, neboť už byl večer. ^{▼▼[chrámová brána se zavírala po skončení večerní oběti (3,1p) cca v 16 hodin]} 4 Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, ^{▼▼v. 32; 8,12; 9,42; 11,21; 13,48; 15,5; 17,12; 19,18; 28,24; J 7,31!} a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. ^▼▼2,41!

5 Druhý den ^{▼▼ř.: I stalo se druhého …; L 1,8p} se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona, ^{▼▼Mt 2,4p Mk 15,1p} 6 velekněz Annáš, ^{▼▼L 3,2p} Kaifáš, Jan ^{▼▼var: Jonathan; [může jít o Annášova syna Jonatana, ustanoveného r. 36, anebo o Jana ben Zakkaje, který se stal vůdcem Velké synagogy po pádu Jeruzaléma]} a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu, 7 postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí ^▼▼v. 12 nebo v jakém jménu jste to učinili?“ 8 Tu jim Petr naplněn ^{▼▼2,4; 9,17; L 1,15} Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele], 9 jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek ^{▼▼J 10,32; Tt 3,14v} na nemocném člověku, ^▼▼3,7n kým že byl uzdraven ^{▼▼ř.: zachráněn; srv. v. 10v; 14,9; Mk 5,34a}, 10 ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, ^{▼▼ř.: Nazorejského} kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, ^▼▼3,15 v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. ^{▼▼Mk 3,5p} 11 To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. ^{▼▼//Ž 118,22} 12 A v nikom jiném není záchrana; ^{▼▼16,17; 28,28; Ř 1,16; 1Tm 2,5} neboť není pod nebem ^▼▼2,5 jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ ^▼▼10,43 13 Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost ^{▼▼n.: otevřenost / výmluvnost} a shledali, že jsou to lidé neučení ^{▼▼[tj. bez formálního rabínského vzdělání, tudíž nekvalifikovaní vykládat Zákon (::Mt 23,34p); srv. J 7,15.49]} a prostí, ^{▼▼1K 14,23} žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. ^{▼▼1,21; Mk 3,14} 14 A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. 15 Poručili jim, aby odešli ven z velerady, ^{▼▼5,34.41; 6,12; 23,20; Mt 5,22p} a radili ^{▼▼Mt 12,14!} se mezi sebou. 16 Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? ^▼▼3,9 Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, ^{▼▼J 11,47} a my to nemůžeme popřít. 17 Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉ ^{▼▼ř.: žádnému z lidí} nemluví v ^{▼▼n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)} tomto jménu.“ ^▼▼5,40 18 Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ^{▼▼Am 7,13} ani neučili v ^{▼▼n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)} Ježíšově jménu. 19 Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. ^{▼▼5,29; He 11,23} 20 Neboť my nemůžeme nemluvit ^{▼▼Jr 20,9; Am 3,8; 1K 9,16} o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ ^{▼▼1J 1,1} 21 Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, ^▼▼5,26 neboť všichni oslavovali Boha ^{▼▼3,9; 11,18; 21,20; Mt 9,8} za to, co se stalo. 22 Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let. ^{▼▼3,2; 9,33; J 5,5}

Modlitba za odvahu

Když byli propuštěni, přišli mezi své ^{▼▼12,12; 16,40} a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. 24 Když to uslyšeli, jednomyslně ^▼▼1,14p pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ^{▼▼L 2,29; Zj 6,10} ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ^{▼▼14,15; 17,24; Ex 20,11; Neh 9,6; Ž 146,6} 25 ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy ^▼▼1,16 svého služebníka, ^{▼▼L 1,69p} [našeho otce] Davida, ^{▼▼Ž 144,10} řekl: 'Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? 26 Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.' ^{▼▼//Ž 2,1n} 27 V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát ^{▼▼L 23,1.7.11} spolu s národy i s lidem ^{▼▼ř.: pl. (jako v Ž 2,1)} Izraele proti tvému svatému služebníku ^▼▼3,13 Ježíšovi, kterého jsi pomazal, 28 aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek ^▼▼2,23 předem určily, ^{▼▼Ř 8,29n} že se má stát. 29 A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům ^{▼▼L 2,29} se vší smělostí ^{▼▼v. 13; 13,46; 28,31; Ef 6,19; 1Te 2,2} mluvit ^{▼▼9,27; Fp 1,14} tvé slovo; 30 vztahuj ^{▼▼Dt 4,34} svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy ^▼▼2,43 skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ 31 Když se pomodlili, zatřáslo se místo, ^▼▼16,26 kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni ^▼▼2,4 Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo. ^{▼▼13,5.46; Fp 1,14; He 13,7}

Věřící měli všechno společné

Všichni, ^{▼▼ř.: Množství} kdo uvěřili, byli jednoho srdce ^{▼▼n : mysli; Ř 15,5; 2K 13,11} a jedné duše ^{▼▼Fp 2,2} a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. ^▼▼2,44 33 A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví ^{▼▼1,8; 8,25; J 3,11; 1K 1,6; 2Te 1,10; Zj 12,11} o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost ^▼▼2,47p byla na nich všech. 34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli 35 a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. ^▼▼6,1 36 Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, ^{▼▼9,27; 11,22; 12,25; 13,1; 15,2.39; 1K 9,6; Ga 2,1; Ko 4,10} což v překladu znamená 'syn ^{▼▼srv. Mk 3,17} potěšení', ^{▼▼n.: povzbuzení; 13,15; Ř 12,8; 1K 14,3; srv. J 14,26p} Levita, rodem z Kypru, ^{▼▼13,4; 21,16} 37 měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.